„
V prvním článku o opravách plastů jsme se zaměřili na porovnání různých metod oprav. V této části se budeme věnovat svařování. Popíšeme si konkrétní postupy a speciální případy s nimiž se můžete při svařování potkat.
„”
Po rozhodnutí, že v dílně bude provádět opravy plastů svařováním je prvním krokem nákup příslušného vybavení. Na trhu je větší množství dodavatelů a logicky nastává otázka podle jakých kritérií si technologii vybrat. Je samozřejmé, že velmi důležité jsou finance. Porovnat ceny se zdá být tím nejjednodušším krokem. Je však nutné vzít v úvahu nejen cenu vlastní svářečky, ale hlavně cenu příslušenství, které je nutné dokupovat a bez nějž nejde prakticky profesionálně pracovat – jedná se hlavně o nejrůznější nástavce a svařovací trysky. Dalším důležitým faktorem je cena svařovacích materiálů informujte se na ní dopředu. Ty totiž budete nakupovat opakovaně a za dobu životnosti svářečky za ně výsledně zaplatíte více než se na první pohled zdá. Případné kombinování různých dodavatelů svářeček a svařovacích materiálů může totiž přinášet problémy. Nejvíce exponovaným dílem svářecích pistolí je topné těleso. Zjistěte si, zda je u nabízeného výrobku výměnné, kolik stojí a jak často se obvykle vyměňuje. Velmi důležitá je také ergonomie – vždy si vyzkoušejte, jak vám zařízení padne do ruky a jak se s ním pracuje. Na tom do značné míry závisí produktivita a výsledná kvalita práce.
Při svařování plastů je velmi důležitá příprava. Jedná se o několik kroků, které na sebe navazují a je potřeba je vždy ve správné pořadí udělat. Bez toho není možné dosáhnout kvalitní a trvalé opravy poškozeného dílu.
Prvním krokem je určení typu svařovaného materiálů. U dílů z prvovýroby zpravidla bývá na zadní straně vyražen kód s označením materiálu. Pokud označení na dílu není, nezbývá než určit vhodný typ materiálu experimentálně. V předchozí části jsme popsali zkoušku hořením, jestliže ani ta nepřinese jednoznačný výsledek nezbývá než svaření vyzkoušet. Zde se uplatní znalosti svářeče, který dle svých zkušeností vybere materiál a provede krátký zkušební svar. Pokud po ochlazení na okolní teplotu svar odolá opakovanému zatížení ohybem a tahem, je možné v opravě pokračovat. Poku dojde k tzv. odskočení materiálu ve svaru, je nutné vyzkoušet jiný. Bohužel se však může stát, že se i přes veškerou snahu nepodaří najít vhodný svařovací materiál. Pak nezbývá než od opravy ustoupit, nebo zvolit jinou technologii.
Následuje úprava povrchu. Nejprve je nutné materiál důkladně očistit v okolí poškozeného místa, není vhodné používat organická rozpouštědla, která by mohla narušit povrch. Stačí ho mechanicky zbavit prachu a ostatních nečistot a případně odmastit. Po uschnutí se začne s vlastní přípravou. Nejprve se u kořene praskliny do materiálu vyvrtá díra tak, aby přerušila chod praskliny. Tím se odstraní vrubové namáhání na konci praskliny a zabrání se jejímu dalšímu šíření. Potom se do dílu vyfrézuje zářez ve tvaru V. Nakonec je nutno rozbité místo před svařováním zpevnit. Existuje několik možností. Například podlepením speciální lepící páskou z rubové strany nebo několika bodovými svary. Důvod je prostý je nutné zafixovat polohu obou kusů materiálu, který se bude svařovat a zabránit tak jejich vzájemnému posunutí při práci. Nyní je možno přistoupit k vlastní opravě.
Konkrétní postupy svařování a možnosti speciálních oprav probereme v následujícím článku.
„