„
Podíl plastových dílů se v moderních automobilech stále zvyšuje. Spolu s tím roste poptávka po jejich opravách. V současnosti pro ně existují dvě základní technologie oprav – lepení a svařování.
V následujícím textu se jim budeme věnovat a tím servisům usnadnili odpověď na otázku zda se opravám platů mají věnovat a jaký způsob zvolit.
„”
Využití plastů při konstrukci automobilů se neustále rozšiřuje a v současnosti zahrnuje celou škálu nejrůznějších dílů. Od interierových výplní, přes vnější karosářské díly – nárazníky a nyní i blatníky. Dále se jedná o nejrůznější kryty – na baterie, motory filtry a airbagy, také palivové nádrže, světlomety přední i koncové, díly chladičů, sahar a nejrůznější hadice. Mezi plasty se ale řadí i umělé kaučuky. Spektrum využití platů v automobilech je velmi široké a tomu odpovídají i jejich odlišné vlastnosti a způsoby jejich oprav.
Z hlediska složení se plasty dělí do sedmi skupin:
-
Polyethylentereftalát (PET)
-
Vysokohustotní (lineární) polyetylén (HDPE)
-
Polyvinylchlorid (PVC)
-
Nízkohustotní (rozvětvený) polyetylén (LDPE)
-
Polypropylén (PP)
-
Polystyren (PS)
-
ostatní
Z hlediska využití v automobilovém průmyslu nás zajímají především skupiny 2, 4 a 7. Stávající dělení je z hlediska oprav poměrně nepřehledné, protože do skupiny 7 patří různé typy plastů s odlišnými vlastnostmi a tím i různými postupy při opravě. Pro opravy je daleko důležitější jiné dělení a to na termoplasty a reaktoplasty (termosety). Termoplaty lze ohřát a tvarovat. Přitom si po ochlazení si zachovávají své mechanické vlastnosti, proto je lze opravovat lepením i svařováním. Mezi termoplasty patří například Polyetylény (PE), Polyvinylchloridy (PVC), Polystyren (PS) a Polymetymetakrylát (PMMA). Další termoplasty ze skupiny 7 jsou například PP-EPDM Polypropylen/Athylen-Propylen-Terpolymer, PA – Polyamid, PC – Polycarbonát, ABS – Acrylnitril-Butadien-Styrol-Polymer, POM – Polyoximetylen, PUR – Polyuretan, PC/PBTP (Xenoy/Pocan) – Polycarbonat-Polybuten terpthalat.
Mezi termosety se řadí například Bakelit, duroplasty nebo třeba i vulkanizované umělé kaučuky. Termosety (reaktoplasty) nelze svařovat a opravy jsou možné pouze lepením. Určení typu a složení použitého plastu je stěžejní pro úspěšnost opravy. Problémem jsou však také nejrůznější směsné plasty buď vyrobené z recyklátů nebo vyztužené například skelným vláknem, případně s obsahem umělé pryskyřice. Pokud například podíl skelných vláken převyšuje 30% není materiál svařitelný.
Ve všech případech je nutné pokud možno přesně určit o jaký typ plastu se jedná a jakým způsobem je díl namáhaný ať už mechanicky nebo teplotně. Podle toho se pak vybírá vhodná technologie a odpovídající postup.
Pro určení materiálu existují jednoduché orientační zkoušky. Jednou z nich je zkouška plamenem. Pokud se zapálí kousek materiálu lze podle dýmu, pachu a plamene určit o jaký typ plastu se jedná.
Jak jednotlivé plasty hoří:
-
Polyethylen PE – bez dýmu, materiál odkapává jako svíčka, cítit je po vosku.
-
Polyamid PA – bez dýmu, tvoří bubliny a praská, cítit je po spálené rohovině.
-
Polycarbonát PC – dým čadivý nažloutlý, cítit je po bakelitu.
-
ABS – dým načernalý obsahuje vločky sazí, cítit je po pryži.
-
Polypropylen PP – bez dýmu, odkapává jako svíčka a je cítit jako spálený olej.
-
Polyoximethylen POM – bez dýmu, hoří jako plyn, štiplavý zápach.
-
Polyuretan PUR – slabý dým, prská, je cítit jako střelný prach.
Dá se také provést zkouška tvrdosti. Následují některé hodnoty pro často užívané plasty při zkoušce tvrdosti kuličkou. Hodnoty jsou v N/mm2 – PE-HD 40, PP 65, PVC-U cca 120.
Pro rozhodování, kdy a kterou technologii pro opravy plastů v autoservisu používat je potřebné uvědomit si následující skutečnosti:
Svařování – nelze použít pro všechny druhy plastů, ale při správném výběru a dodržení předepsané technologie mají spoje lepší mechanické vlastnosti (pevnost a pružnost). Pro svařování je nutné nakoupit potřebnou technologii – vhodnou svářečku a nástavce a také odpovídající svařovací materiály, které se nesmí při opravě zaměnit. Je také nutné dodržovat přesně stanovenou teplotu a to po celou dobu opravy. Tato technologie je také náročnější na zručnost mechanika.
Lepení – umožňuje spojovat všechny druhy plastů, protože však při něm dochází ke spojování nesourodých materiálů. Je však obtížné zachovat původní mechanické vlastnosti dílu. Lepení je náročnější na pečlivost při přípravě, ale jednodušší při vlastní práci. Stejně jako při svařování je nutné věnovat velkou pozornost výběru vhodného lepidla.
Po této úvodní části se v následujících pokračováních budeme podrobně věnovat konkrétním postupům při opravách plastů.
„